Rozhodčí doložky
V nedávné době bylo do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (což je periodikum, které obsahuje výběr soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to jak nejaktuálnější novinky, tak i zásadní rozhodnutí, jež odpovídají dlouhodobé rozhodovací praxi tohoto orgánu) zařazeno usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 28. 05. 2009, sp. Zn. 12 Cmo 496/2008, čímž byla podstatným způsobem zesílena závaznost tohoto rozhodnutí ve vztahu k obdobným případům. Jedná se o průlomové rozhodnutí, kterým je nově vykládán zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o rozhodčím řízení).
Citované rozhodnutí se výrazným způsobem dotkne většiny rozhodčích řízení zahájených na základě rozhodčí doložky, dle které má být rozhodčí řízení vedeno před soukromou rozhodcovskou společností. Dle zákona o rozhodčím řízení totiž může být rozhodčí řízení vedeno buď před stálým rozhodčím soudem, nebo před konkrétním rozhodcem (tj. ad hoc rozhodcem). Stálým rozhodčím soudem je pouze takový rozhodčí soud, který byl zřízen zvláštním zákonem. V současné době existují v České republice pouze tři stálé rozhodčí soudy, a to Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se sídlem v Praze, a dále Rozhodčí soud při Burze v Praze a při Komoditní burze v Kladně, posledně dva jmenované však nejsou soudy pro řešení obecných majetkových sporů.
V případě, že má být dle dohody smluvních stran rozhodčí řízení vedeno před konkrétním rozhodcem, ustálila se smluvní praxe na tom, že rozhodčí doložka je ve smlouvě formulovaná tak, že odkazuje nikoli na konkrétního rozhodce, ale na příslušnou soukromou rozhodcovskou společnost, z jejíhož seznamu rozhodců bude konkrétní rozhodce teprve následně vybrán, přičemž možnost zvolit konkrétního rozhodce je dána zpravidla pouze jedné ze smluvních stran. Zpravidla pak takováto rozhodčí doložka odkazuje na webové stránky takovéto soukromé rozhodcovské společnosti, na nichž jsou přístupné bližší informace.
Ve shora citovaném soudním rozhodnutí však Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že je-li v rozhodčí doložce, namísto konkrétního rozhodce (tj. rozhodce ad hoc), případně konkrétního způsobu jeho určení, uvedena soukromá rozhodcovská společnost, přičemž dle výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že tato společnost není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává tedy tato rozhodcovská společnost činnost, která dle zákona o rozhodčím řízení náleží výlučně do působnosti stálého rozhodčího soudu, a takovéto její jednání je v rozporu se zákonem, resp. takto je zákon obcházen.
V souladu s uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze tak není možné, aby bylo v rozhodčí doložce sjednáno, že žaloba se bude podávat u soukromé rozhodcovské společnosti s tím, že konkrétní rozhodce bude teprve vybrán z jejího seznamu rozhodců, neboť možnost vést seznamy rozhodců je umožněna pouze v řízení vedeném před stálým rozhodčím soudem, nikoli u soukromé společnosti. Tedy dle závěru soudu v případě, že bude úmyslem stran vést řízení, namísto před stálým rozhodčím soudem, u konkrétního rozhodce, musí být tento rozhodce ve smlouvě dostatečným způsobem určen na základě shodné vůle obou smluvních stran, nikoli jen jedné z nich.
Vrchní soud tedy shrnul, že „pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, nebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona.“ Na tomto místě je však potřeba upřesnit, že se jedná pouze o částečnou neplatnost právního úkonu, neboť takováto neplatná část smlouvy, tj. rozhodčí doložka, je oddělitelná od jejího zbývajícího obsahu a tudíž platnost zbývající části smlouvy zůstává zachována.
Nový občanský zákoník
Navrhovaný občanský zákoník reaguje na potřebu změny v soukromém právu. Současný občanský zákoník byl přijat v roce 1964 a lze ho považovat za nejvýznamnější soubor pravidel lidského chování v oblasti soukromého práva. Od té doby byl již mnohokrát novelizován. Vychází z poměrů 60. let a z tehdejších názorů na soukromé právo, což zapříčinilo jeden z největších nedostatků tohoto zákoníku – roztříštěnost úpravy občanskoprávních vztahů v několika různých právních předpisech. Člověk proto při řešení své záležitosti musí sledovat nejen občanský zákoník, ale také např. zákon o rodině, obchodní zákoník či další právní předpisy. Naproti tomu nový občanský zákoník má přinést ucelenější úpravu, která má obsahovat téměř 3000 paragrafů.
Návrh nového zákoníku klade důraz jak na naše demokratické právní tradice, tak i na principy a standardy soukromého práva v Evropě.
Jako příklad připravovaných změn lze uvést:
Úprava nájmu
V Česku je odhadem kolem milionu nájemních bytů, ve kterých žije až 2,5 milionu lidí. Těch všech se dotkne plánovaná změna jejich vztahu s "panem domácím". Návrh zákona počítá s tím, že majitel bytu bude smět dát nájemníkovi výpověď i bezdůvodně. Dnes nemůže.
"Je těžko přijatelná situace, aby vaši věc užíval někdo jiný a vy jste neměl možnost se ho zbavit," říká ke změně hlavní autor nového zákoníku Karel Eliáš. Nájemníci mohou být klidní alespoň v jedné věci – výpověď sice dostanou, ale byt budou smět využívat další dva roky.
Svatba
Změnit se mají pravidla i v případě sňatků. Existují dvě varianty. Ta první počítá jen se svatbami na úřadech – výrazná změna, protože dnes stát uznává i církevní sňatky.
Druhá varianta naopak úplně uvolňuje pravidla. Zatímco dnes lze sňatek uzavřít u devatenácti církví, v budoucnu by to mohlo být možné u všech – i u těch neregistrovaných.
Adopce
Podle současných zákonů lze adoptovat jen dítě. Má se to změnit a mělo by být možné osvojit si i dospělého. Autoři návrhu tak chtějí řešit situaci, kdy rodina adoptuje desetiletého chlapce, jeho devatenáctiletého bratra však už za "svého" přijmout nemůže. Zákon také nově stanoví, že děti starší dvanácti let se budou vyjadřovat, zda s adopcí souhlasí.
Větší ochrana práv
Návrh upřesňuje ochranu osobních práv. Dnes se například nemusí nemocnice ptát pacientů, jestli souhlasí s tím, aby u jejich operace byli medici. Většina nemocnic to sice už dělá, v zákoně to však takto přesně stanovené není.
Zvíře není věc
Na živé zvíře by se podle nového zákoníku nepohlíželo jako na věc. Ulehčilo by to případy, kdy si někdo chce vzít psa z útulku. Dnes by ztraceného psa (věc) měli nechat v útulku až 6 měsíců a čekat, zda se o něj nepřihlásí majitel. Děti do 15 let by si nesměly kupovat živá zvířata.
Další z novinek je, že Ministerstvo do návrhu zákoníku zařadilo bod, který by nařizoval cestovním kancelářím nahradit klientovi zkaženou radost ze zájezdu.
Trest domácího vězení
Jedná se o zcela nový trest v oblasti uplatňování alternativních sankcí a opatření, který vstoupí v účinnost 1. ledna 2010 v rámci rekodifikovaného trestního zákona a novely trestního řádu. Zákon ho přitom vymezuje jako samostatnou sankci a zároveň jako přímou alternativu k trestu odnětí svobody, kterou může uložit výhradně soud.
Jak říká nový trestní zákon v § 60, soud může trest domácího vězení uložit až na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, popřípadě i vedlejšího trestu, a pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určité adrese. Jako samostatný trest pak může být uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20:00 hodin do 5:00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody, jako výkon zaměstnání, povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku onemocnění. Soud však může odsouzenému povolit navštěvovaní pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna.
Obecně by měl být ukládán pachatelům, kteří již nesplňují podmínky pro uložení mírnějšího trestu odnětí svobody podmíněně odloženého, a na druhou stranu vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele ještě nesplňují podmínky pro uložení trestu odnětí svobody.
Cílem nového trestu domácího vězení bude minimalizovat přeplněnost věznic, posílit ochranu společnosti před opakováním trestné činnosti a do budoucna výrazně snížit náklady na trestní politiku v oblasti vězeňství.
Úroky z prodlení
S účinností od 01. července 2010 doznala významných změn úprava počítání úroků z prodlení upravená nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Ačkoliv je novelizovaný způsob výpočtu úroku z prodlení ze strany právnické obce předmětem značné kritiky, nelze přehlédnout hlavní přínos této změny, a to zjednodušení celého systému výpočtu.
Dlužník je podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku v prodlení, pokud nesplní svůj závazek řádně a včas. Je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo požadovat od dlužníka společně se zaplacením dlužné částky také úroky z prodlení, a to nejen v občanskoprávních vztazích, ale taktéž ve vztazích pracovněprávních, rodinněprávních a obchodněprávních vztazích, za podmínek vyplývajících z příslušných právních předpisů.
Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., upravující způsob výpočtu úroku z prodlení, bylo za dobu své účinnosti již několikrát novelizováno, přičemž se nejednalo pouze o kosmetické úpravy, ale docházelo k diametrálním změnám způsobu výpočtu úroků z prodlení. Proto je vždy nezbytné pečlivě rozlišovat, kdy k prodlení došlo a dbát přechodných ustanovení nařízení.
Nyní konkrétně ke způsobu výpočtu úroku z prodlení.
Prodlení s plněním peněžitého dluhu před 15. 07. 1994
Došlo-li k prodlení s plněním peněžitého dluhu před 15. 07. 1994, řídí se výše úroků z prodlení ode dne 15. 07. 2010 nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v původním znění, přičemž výše úroků z prodlení se nemění a zůstává po celou dobu prodlení stejná.
Prodlení s plněním peněžitého dluhu od 15. 07. 1994 do 30. 06. 2005
Výše úroků z prodlení, ke kterému došlo v období od 15. 07. 1994 a 28. 04. 2005 se řídí nařízením vlády č. 142/1994 v původním znění, kdy výše úroků z prodlení činila ročně dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. Výše úroků z prodlení se nemění a zůstává po celou dobu prodlení stejná.
Prodlení s plněním peněžitého dluhu od 28. 04. 2005 do 30. 06. 2010
Výše úroků z prodlení, ke kterému došlo mezi 28. 04. 2005 a 30. 06. 2010 odpovídá výše úroků z prodlení výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, proto výše úroků z prodlení se pro daný konkrétní případ mění vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.
Prodlení s plněním peněžitého dluhu od 01. 07. 2010
Výše úroků z prodlení, nastalo-li prodlení po 01. 07. 2010, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění novely (nařízení vlády č. 33/2010 Sb.) a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Výše úrokové sazby se tak nemění a zůstává stejná po celou dobu prodlení.