Nejpozději do 17. 12. 2021 měla být do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Cílem směrnice je poskytnout právní ochranu osobám, které jsou svědky neetického či protiprávního jednání, poškozujícího veřejný zájem, v souvislosti se svým zaměstnáním, nebo v rámci jiné spolupráce. Povinné osoby pak musí zavést vnitřní oznamovací systémy a adekvátně takové oznámení vyhodnotit a reagovat na něj.

Zákon o ochraně oznamovatelů však nebyl přijat do našeho právního řádu včas. Co z toho vyplývá? Český návrh zákona o ochraně oznamovatelů počítá, že povinnost zřídit vnitřní oznamovací systémy budou mít veřejné orgány a dále i soukromé subjekty s více než 25 zaměstnanci a další v zákoně vyjmenované subjekty a dává všem těmto povinným osobám lhůtu pro zavedení vnitřních oznamovacích systémů až do 31. 3. 2022.

Nepřijetím vnitrostátního předpisu do 17.12.2021 ale dochází k přímému účinku výše uvedené směrnice v tom smyslu, že jednotlivec bude mít právo takovéto oznámení učinit, ale pouze u veřejných orgánů, tj. státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků a dalších veřejných institucí. Všechny tyto veřejné orgány tedy musí být připraveny oznámení od oznamovatele přijmout a adekvátně na něj reagovat.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo k této problematice metodiku, kterou se snaží od těchto povinností osvobodit malé obce do 10.000 obyvatel. Nicméně vzhledem k neexistenci vnitrostátního předpisu, platí přímý účinek směrnice a tedy i všechny obce by měly být připraveny od 18. 12. 2021 přijímat případná oznámení od tzv. whistleblowerů. Zákon o ochraně oznamovatelů malé obce těchto povinností s největší pravděpodobností ušetří a naopak udělí povinnost soukromým subjektům; kdy k tomu ale dojde, zatím nelze předvídat. Z toho vyplývá jediné: kdo je připraven, není zaskočen…