V odborných kruzích je již delší dobu diskutována problematika ochrany oznamovatelů v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, když členské státy měly transponovat do svých právních řádu tuto směrnici nejpozději do 17. 12. 2021. Již v předchozím článku na toto téma v prosinci 2021 jsem upozorňovala na fakt, že předchozí vláda nestihla přijmout daný zákon včas. Nadále tedy platí, že do doby, než bude zákon o ochraně oznamovatelů přijat, je směrnice přímo účinná v tom smyslu, že jednotlivec, který je v souvislosti se svým zaměstnáním svědkem neetického či protiprávního jednání má právo oznámení učinit, ovšem pouze v případě veřejných orgánů, nikoli u soukromých zaměstnavatelů.
Současná vláda upravila původní návrh zákona o ochraně oznamovatelů předložený předchozí vládou, a tento nový návrh zákona byl minulý měsíc projednán Legislativní radou vlády a je dál zpracováván, než bude předložen do legislativního procesu. Tento nový návrh zákona prozatím počítá s účinností od 1. 7. 2023, přičemž vnitřní oznamovací systémy by měli zaměstnavatelé zavést podle tohoto návrhu nejpozději do 15.12.2023.
Nový návrh zákona přinesl oproti původnímu návrhu jistá vylepšení, když především ušetřil povinnosti zřídit vnitřní oznamovací systémy zaměstnavatele, kteří mají méně než 50 zaměstnanců (původně byla navrhována povinnost pro zaměstnavatele s více jak 25 zaměstnanci). Nově upravená je i definice samotného oznámení. Původní definice zahrnovala veškeré trestné činy a přestupky, přičemž podle nového návrhu zákona se oznámení může týkat jakéhokoli trestného činu, porušení právního předpisu nebo předpisu EU pouze ve vybraných oblastech, kterým předvídá ochranu samotná směrnice (např. finanční instituce, AML procedury, ochrana spotřebitele, bezpečnost výrobků, dopravy, přepravy a provozu na pozemních komunikacích, ochrana životního prostředí atd.).
Cílem směrnice je ochrana oznamujících osob před odvetnými opatřeními. Chráněnými osobami jsou pouze fyzické osoby, a to konkrétně například zaměstnanci, dobrovolníci, OSVČ, akcionáři, členové statutárního orgánu nebo dozorčí rady společnosti, ale i dodavatelé nebo uchazeči o zaměstnání. Vedle oznamovatele jsou chráněny i tzv. sekundárně chráněné osoby, a to osoby blízké oznamovateli, jeho kolegové, osoby oznamovatelem ovládané apod.
Povinné subjekty jsou povinny zřídit vnitřní oznamovací systém a určit příslušnou osobu, která bude předmětná oznámení přijímat a vyřizovat. Oznamovatel musí mít možnost oznámení učinit ústně, nebo písemně, přičemž si může zvolit vnitřní oznamovací systém – tedy oznámení učinit přímo u zaměstnavatele, a nebo může oznámení učinit u ministerstva spravedlnosti. Třetí možností je pak zveřejnění oznámení, ke kterému je možné přistoupit pouze za splnění zákonem stanovených podmínek.
Všechny povinné osoby, na které povinnost zřídit vnitřní oznamovací systém dopadne, především ty ze soukromého sektoru, by měly počítat s tím, že v příštím roce již s největší pravděpodobností dojde k přijetí zákona i jeho účinnosti a je tedy žádoucí svoji společnost postupně začít na vnitřní oznamovací systém a ochranu oznamovatelů adekvátně připravovat.
Mgr. Kristina Lošťáková
